Všude dobře doma nejlíp

9. srpna 2010 v 19:03 |  Čtení k ranní kávě
Příběh severočeských žen, který mě zaujal
Všude dobře doma nejlépe asi na tom něco bude
Vyměnily Ústí a Děčín za řeckou ves. Život tam ale není rekreace

Rozhodly se vyměnit severočeské město za řeckou vesnici. Jejich život má do prázdninové romantiky daleko.
Letoviska Strymonského zálivu se mimo sezonu mění ve vesnice. Většina Češek, které tam žijí, přišla za láskou a ve věku, kdy se snadno podléhá okouzlení. Příběhy Ústečanky Hany Holé a Děčíňanky Marty Vastlové se od ostatních liší.
Zoufalé začátky
Marta Vastlová si před šesti lety odjela z Děčína odpočinout k moři. Tehdy padesátiletá vdova, matka tří dospělých dětí, se jen usmívala pozornostem čiperného místního důchodce Stratose. "Takový přestárlý plážový playboy," okomentovala ho tehdy Vastlová. Z krásné dovolené se ale vrátila do zlého snu. Přišla o práci v novinovém stánku a jakákoli snaha najít jiné zaměstnání byla marná. A "playboy" se hned na podzim objevil v Děčíně. "Říkal něco o společném životě, ale skoro jsem ho neznala a navíc jsme se bavili nějakou znakovou řečí," směje se Vastlová. Nakonec přijala pozvání na léto. V říjnu už se do Děčína vrátila jen pro své věci. Udělala krok, nad nímž i o polovinu mladší lidé dlouho váhají. "Začátky byly zoufalé. Jazyková bariéra, odlišná mentalita i názory," přiznává Vastlová, která žije pátým rokem v Asprovaltě, a do Děčína jezdí jednou za rok.
Z divadla do kuchyně
V rekordní době zvládla řeckou kuchyni tak, že ji obdivovaly i místní hospodyňky. Zvelebila dům. A začala se nudit. "Máma je energická ženská, co hodně mladá ovdověla a zvykla si na dřinu i samostatnost. Najednou měla jen hýčkat samolibého jižana," vzpomíná její dcera Lenka Koláčná.
Martu Vastlovou netrápilo jen "domácí vězení". Toužila si i přivydělat, aby nebyla závislá na penězích partnera. Stratos byl rozhodně proti. Líbilo se mu pohodlné "Marto, udělej, dones". A měl strach, že mu "jeho Češka" uteče. Nakonec pomohla intervence přátel a částečně i strašák řecké ekonomické krize. "Po prvních opatřeních vlády zatím Stratos přichází zhruba o tisíc euro ročně, uvidíme, co bude dál," říká Vastlová.
Nějaký čas Marta Vastlová uklízela v jednom hotýlku. Získala si důvěru majitelů natolik, že si dnes vydělává jako chůva jejich dětí. Zpět do Děčína se nechystá. "Ale lehké to tu není. Navíc se mi stýská po vnoučatech. A po divadle," připouští Vastlová, která byla dlouhá léta uvaděčkou v děčínském divadle.
Krajanky se nestýkají
Severočešek je na tak malém kousku cizí země překvapivě dost. Žijí pár set metrů od sebe, vědí o sobě, ale vídají se jen náhodou. "Z Ústí tu vím o Evě z Dolních Zálezel, která je tady vdaná, o Andree z Chlumce, která žije na Stavrosu. O Martě z Děčína. O holkách z Liberce. Ale každá jsme jiná a scházet se jen proto, že máme stejný mateřský jazyk, nemá smysl. Navíc máme všechny svých starostí dost," říká devětatřicetiletá Hana Holá z ústeckého Vaňova, nyní obyvatelka pobřežní obce Vrasna.
V zimě je práce problém
Původní kvalifikací umělecká sklářka Hana Holá přijela na pobřeží poprvé v roce 1998 a zdejší kraj ji okouzlil. Začala se učit řecky a našla si letní brigádu. Když přišla v Čechách o zaměstnání, zkusila to i v zimě.
Měla dost času i příležitostí zjistit, že řečtí šéfové jsou mnohem tvrdší než ti čeští. Přesto se tam před čtyřmi roky přesunula natrvalo. "Léto nebyl problém, dělala jsem průvodkyni Čechům. Větší potíž je uživit se tu přes zimu," vypráví Holá.
Dřina, ale víc svobody
Nějaký čas si vydělávala "nádeničinou". Kuchyně, sběr oliv. Pak přišla na první pohled skvělá nabídka ze vsi ve vnitrozemí Chalkidiki. Majitelka kavárničky chtěla zaměstnankyni, kamarádku, spolubydlící. "Začátek fantastický, ale brzké vystřízlivění. Dělala jsem dvacet hodin denně. Práce kolem kavárny od úklidu až po noční služby doplňovala péče o dům a o dcerku šéfové. A k tomu výčitky, že se pro větší tržby nenechávám od místních oplácávat," ušklíbne se Hana Holá.
Loni se vrátila na pobřeží, kde si pronajala byt v malém domku. Pracuje ve čtyřicet kilometrů vzdálené kavárně. "Hlavně, že je práce. Nepiju, tak nemám problém v noci dojet domů," říká Holá.
Jejim zdejším koníčkem je pomoc v péči o nedaleký zoopark. Z Ústí nad Labem jí chybí hlavně kultura. "Dokud zvládám, zůstanu. Život je tu daleko větší dřina než v Čechách, ale také mnohem víc svobody," dodává Holá.
moře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | Web | 18. srpna 2010 v 22:07 | Reagovat

Není všechno zlato, co se třpytí. :-)Ať je to jak chce, nakonec každý dojde k poznání, že doma je doma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji za návštěvu a přijďte zas