Listopad 2007

Prstová terapie

26. listopadu 2007 v 11:11 | Vaše Marcela |  Něco pro zdraví
Rychlá prstová terapie
Využijte svoje prsty pro rychlou terapii, která vám pomůže zvednout náladu, odstraní nervozitu, zbaví vás bolesti hlavy a zažene hlad.



Pro dobrou náladu
Prsty si položte na hrudník v úrovni srdce a poklepávejte si jimi jemně po hrudní kosti. Poklepáváním se uvolní proudění endorfinů /hormonů štěstí/. Zvedne se vám nálada, zejména pokud se právě "cítíte pod psa".
Proti nervozitě
Pokud vás čeká důležitá schůzka, pohovor, zkouška a jste nervózní, dejte ruce k sobe tak, aby se vzájemně dotýkaly špičky prstů. Mírně jimi proti sobě zatlačte, klidně vdechujte a vydechujte. Vrátí se vám vnitřní klid.

Bolest hlavy
Vmasírujte si do spánků krouživými pohyby pár kapek mátového oleje. Potom si dvěma prsty přitlačte na několik sekund prohlubně mezi očima a nosem. Několikrát opakujte.


Na zahnání hladu
Přitlačte si prstem uprostřed rýhy mezi nosem a horním rtem. Opakujte 5x po pěti sekundách. V této oblasti se nachází centrum chuti, které dává mozku pokyn, jestli máte nebo nemáte hlad.

Co přišlo e mailem

24. listopadu 2007 v 19:22 | Vaše Marcela |  Z e mailu
Co přišlo poštou
Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host,
ale opravdový přítel otevře ledničku a obslouží se ...
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí ramena, když vidí Tvé slzy....
Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přitel má jejich telefon. čísla i
adresy ve svém notýsku.....
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale přítel přijde dříve a
zeptá se , s čím Ti může pomoci a po skončení oslav zůstane , aby Ti pomohl s úklidem...
Kamarád nesnáší, když mu voláš ,jestliže už šel spát, ale přítel se ptá,
pročjsi mu tak dlouho nezavolal....
Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne, když máš
romantickou lásku i problémy...
Kamarád si myslí, že přátelství skončilo jestliže jste se pohádali, ale
přítel Ti po hádce zavolá....
Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho,ale přítel je zde pořád
pro Tebe....
Kamarád si tento vzkaz přečte a zapomene na něj, ale přítel si ho přečte vrátí ho TOBĚ ...

Pravdivý příběh

16. listopadu 2007 v 20:55 Čtení k ranní kávě
Céčka za dvoukorunu
Šla jsem pyšně po peróně a v sevřené pěsti svírala velkou dvoukorunu. Pro mě, žákyni 3 třídy to byl velký peníz. Stála jsem na špičkách u prodejního okýnka a rozmýšlela si co koupit. Velkou točenou zmrzlinu za 1.40, nebo pedro, ze kterého šly dělat krásné bubliny. Taky jsem se mohla rozhodnout pro časopis Sedmička pionýrů, nebo si třeba koupit 10dkg bramborového salátu a rohlík.
V tom se vedle mě objevil cizí kluk a pohrával si s řetízkem z céček. Moje dětské srdíčko strnulo. Byla bych ochotná klukovi dát i jediné boty, které jsem měla, jenom aby mi dal céčka.Popotáhla jsem unudleným nosem a zaškemrala: "Dáš mi prosím tě céčko?"
"A co dáš ty mě?"
"Já nic nemám, jenom dvoukorunu na svačinu a na jízdenku padesátník" pípla jsem.
"Tak mi dej dvě pade a já ti ty céčka dám"
Kdo by takovému svodu odolal. Peníze i céčka změnily majitele a já zasněně nastoupila do vlaku bez jízdenky. 5km před zastávkou, kde jsem měla vystupovat, mě pan průvodčí vysadil jako černého pasažéra na opuštěném nástupišti a ještě mi do žákovské knížky napsal sdělení pro soudružku učitelku a rodiče, jak jsem jela na černo. Seděla jsem sama v dešti na prázdném nástupišti a v rukou žmoulala svůj poklad. Mezi céčkama bylo dokonce jedno průhledné, což byla velká vzácnost. Prožívala jsem v tu chvíli větší euforii, než o vánocích.
Co já se jen maminku naprosila o pytlíček céček, ale kdepak. Bylo nás pět dětí a maminka na nás byla sama. Každou korunu musela několikrát otočit, než ji vydala. A teď jsem měla svůj vlastní řetízek. Né půjčený, ale vlastní...
Dalším vlakem jsem dojela domů, kde už na nádraží netrpělivě čekala maminka. Když se dozvěděla, co jsem provedla, vyprášila mi zadek ještě na nádraží a celou cestu domů jsem poslouchala, jaká jsem nezodpovědná a jak jsem maminku zklamala.
Já jen pevně držela svůj poklad v dlani a bylo mi, jako bych byla největší boháč. Já která nikdy neměla nic nového, - na nic nebyly peníze - a stála jsem vždycky stranou, najednou měla CÉČKA. Ten pocit nikdy nezapomenu.
Se vzpomínkami na dětství se mi vybavují mončičáci, plakáty z brávíčka (dovezeného z ciziny), kulaté žvýkačky a třeba i plyšový medvěd který bručel. Všechno to byly věci, které jsem obdivovala u spolužaček a kamarádek.
Vzpomínám na slib jisker: Slibuji dnes přede všemi jako jiskra jasná chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná.
Na schůzky pionýrů, na pracovní soboty, průvody na prvního máje a školy v přírodě.
To bylo mé dětství, to byla krásná a nezapomenutelná doba.

Když se příroda zlobí

11. listopadu 2007 v 23:43 Příroda

Když se příroda na nás zlobí

Jako lidé se k přírodě nechováme nejlépe a ona nám to dává najevo svým chováním v podobě bouří, hurikánů a tornád.
Když se moře bouří
Mohutné hurikány a tornáda

Mé podzimní fotografování

7. listopadu 2007 v 12:35 Moje Fotografování
Mé podzimní fotografování
Toulky podzimní krajinou jsou velice zajímavé a krásné, zanechá to ve mně příjemný pocit.
Toulám se ráda lesem,ale jen když je slunečné počasí v opačném případě na mě procházka mlhavým a tmavým lesem zanechá špatnou a depresivní náladu.

Děkuji za návštěvu a přijďte zas