Příběh,který mě zaujal

22. března 2007 v 13:23 |  Čtení k ranní kávě
Ne tchyně, ale maminka
Co papíru se jen popsalo o tchýních. A většinou jen ve zlém. Vždycky jsem si říkala, že není přece možné, aby ty ženy, které mají rády svého syna, svorně nenáviděly jeho ženu.Proto vám chci vyprávět svůj příběh
Jsem holka z děcáku, to byla moje nálepka po dlouhý čas.
Rodiče jsem vůbec nepoznala, ale poznala jsem hodné tety, které mě do života vybavily tím nejlepším, co mě mohly dát.
Po maturitě na zdravotní škole jsem byla "vržena" do života a zjistila jsem, že připravena na normální život jsem minimálně.
Musela jsem se všechno, co je pro jiné holky bylo normální teprve učit. Hospodařit s penězi a vyjít s nimi, prostě umět se o sebe postarat.
Postupně jsem se začala začleňovat do toho normálního života, i když to snadné vůbec nebylo.
Našla jsem si i kamarádku a ta mě seznámila na jednom večírku s Michalem. Byl milý, pozorný a chtěl o mně vše vědět.
Já byla ta naivní husička, která mu o sobě vše vyprávěla a náš vztah dostával grády.
Po nějakém čase mě seznámil se svojí maminkou, která na mě byla moc milá, ale zdálo se tehdy, že našemu vztahu moc nepřeje.
Zanedlouho jsem zjistila, že čekám děťátko. Pocit, že ve mě klíčí nový život, byl nádherný.
Reakce Michala nikoliv! Ptal se, zda je dítě opravdu jeho…
Sdělil, že se rozhodně vázat nehodlá. Byla jsem zoufalá. Když zanedlouho zazvonil telefon a ozvala se Michalova maminka, připadala jsem si jako v jiném světě.
To ona prosadila svatbu, aby dítě mělo otce. Jenže……..
2 měsíce po svatbě Michal odjel do Anglie a sdělil, že se tam usadí natrvalo a chce začít sám a od začátku.
Nevím, jestli si dovedete představit, jak mě bylo.
Jeho matka si mě nastěhovala k sobě do bytu a starala se o mě jako vlastní.
Když se narodila Natálka, přišla do porodnice a beze slova mě objala a přitiskla k sobě. A já jsem zcela automaticky řekla: " Děkuji ti, maminko, mám tě ráda"!
Obě jsme pak plakaly a já od toho dne vím, že nejsem sama, že i já už mám svoji maminku!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucky Lucky | E-mail | Web | 23. března 2007 v 12:18 | Reagovat

Já nepoužívám slovo tchyně, nelíbí se mi.. zní to tak zle a my máme moc hezký vztah ( což jsem moc ráda)

Říkám panimáma a v domácím prostředí prostě mamka :-))

2 Jitka Jitka | Web | 23. března 2007 v 18:01 | Reagovat

Je zvláštní, že někdy dostaneš víc od člověka od kterého bys to nejméně čekala.

3 chroustik chroustik | Web | 23. března 2007 v 21:36 | Reagovat

ta muzika je krasna libi se mi moc

krasny vikend

4 babča babča | Web | 26. března 2007 v 10:06 | Reagovat

no je to smutný příběh,ale s dobrým koncem,já ti řeknu že jsem si svých rodičů moc neužila maminka mi zemřele ve 13 letech otec tak trošku popíjel na žal a už mu to zůstalo,kupodivu se ale znova oženil naše druhá máma byla skvělá ženská moc ji obdivuju i když už taky zemřela,život se s náma prostě nemazlí,ale na nás si nepříjde že jo

5 Jitka Jitka | Web | 28. března 2007 v 16:20 | Reagovat

Dvě nové soutěže na mém blogu, srdečně zvu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji za návštěvu a přijďte zas