Už nikdy bez mobilu

30. ledna 2007 v 12:32 |  Čtení k ranní kávě

Už nikdy bez mobilu

Mobily dnes nosí v kabelkách i ženy, které mu dlouho odolávaly a nechtěly "tržené sluchátko" vpustit do svého soukromí.
Petra má stále v živé paměti, když si s manželem před 13 lety zařizovali společnou domácnost. V té době patřilo přání zřídit si pevnou telefonní linku do kategorie snů. Dnes ji samozřejmě už dávno mají a každý člen rodiny navíc ještě používá svůj mobil.
Kromě toho mohou kdykoliv komunikovat také prostřednictvím internetu, respektive e-mailových zpráv. "Byla jsem často zoufalá, vzpomínám na situace, kdy jsem byla sama s miminkem a kvůli každému telefonátu jsem se musela s kočárkem vypravit k telefonní budce. Sousedy jsem nerada obtěžovala, stačilo, že k nim v nutných případech volali naši příbuzní a známí," vzpomíná Petra na složité začátky.
Finanční situaci rodiny se mladá maminka snažila vylepšit tím, že překládala texty z němčiny, ale ani to nebylo jednoduché. "Zkusili jste někdy shánět práci bez telefonu? V dnešní době je to úplně nepředstavitelné, vlastně už ani nechápu, že jsem se tenkrát občas k nějaké práci dostala. Byla jsem odkázána na dobrou vůli svých známých, kteří mě zavčas informovali," přibližuje Petra svoji tehdejší životní realitu.
Beznadějná situace dohnala jejího manžela dokonce k tomu, že skočil na lep podvodníkovi, který mu za úplatu slíbil zajistit zřízení telefonní linky. Peníze samozřejmě zmizely v nenávratnu.
Učiněný zázrak
"Když manžel přišel poprvé domů se služebním mobilem, který se sice rozměry blížil spíš krabici od bot než dnešním modelům, myslela jsem, že se stal zázrak," říká Petra.
Brzy poté se rodina dočkala i vytoužené pevné linky. "Byla to nádhera, manžel mi volal, když jsem byla sama doma, mohla jsem se domluvit, kdy kam vyrazíme s kamarádkami a s jejich dětmi, no zkrátka najednou jsem nebyla ´odstřižená´ od světa," popisuje Petra změnu, kterou pro ni znamenalo mít k dispozici něco, co je dnes naprostou samozřejmostí.
Nemusí být s obrázky
Dnes vlastní v pořadí už čtvrtý mobil, ale sama říká, že na modelu jí nezáleží. "Hlavně, že funguje," směje se, "nemusí být růžový, s obrázky, s přívěsky, je mi to jedno."
A jak ho využívá? "Denně posílám několik textových zpráv, píšu rychle, stručně a výstižně, ovšem ve srovnání se svým mužem i tak píšu hotové romány, jeho SMS totiž mají většinou podobu jednoslabičného souhlasu nebo odmítnutí.
A co pro ni mobil znamená? "No přece úžasný komunikační prostředek! Vůbec si nemyslím, že by lidé kvůli technickým vymoženostem spolu méně komunikovali, moje zkušenost je spíš opačná - díky mobilu jsem neustále v kontaktu s lidmi, o které stojím. A také se s nimi častěji domluvím na osobním setkání," pochvaluje si Petra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 macín macín | Web | 31. ledna 2007 v 16:31 | Reagovat

Já mám v pořadí třetí mobil.Vlastně mi předchozí umřeli a nešli oživit.Třetí mobil mám druhým rokem a snad ještě vydrží.Můj muž má Nokii starou asi 4 roky,je chudák odřená,ale pořád dobrá.Je pravda,že jsem si na něj tak zvykla,že ho beru všude sebou.

2 jitka jitka | Web | 1. února 2007 v 13:28 | Reagovat

Ahoj, já mám z důvodu špatného signálu na konci světa potřebu mít anténu a s pevně připojeným mobilem můžu mít jedině Nokii. Mám starou, zděděnou po několikátém vnoučeti ale je funkční a to je důležité. Siemens S65 se všemi možnými funkcemi leží pěkně v krabičce.Byl by sice o něj velký zájem všech vnoučat, ale když jich je šest, komu mám dát přednost?? Není to jednoduché a tak bude v krabici odpočívat do té doby než nám zlepší signál. Pá a dík za milá slova k mému blogu.A taky dík za hlásek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji za návštěvu a přijďte zas